Aktuální příspěvek

Scott Card: Rudý prorok
Nakladatel: Laser books
Vybral: Režná niť
Kategorie: Román
Den: 12.05.2016
Když Eleonora v poledne přinesla dělníkům na kopec oběd, nechali Lola-šiku, aby se najedl s nimi. „Přece neodeženeme křesťana,“ řekl jeden z nich. Ale nikomu se nezamlouvala představa, že by měl vedle Lola-šiky sedět, snad proto, že páchl kořalkou a potem a při chůzi vrávoral. Dopadlo to tak, že Božizbroj si sedl s Lola-šikou stranou od ostatních a povídali si spolu o různých věcech.
Dokud se ho Lola-šika nezeptal: „Ježíš Kristus nemá rád čáry?“
„Přesně tak. On je cesta. Všechno to doprošování a podobné praktiky jsou kacířství.“
Lola-šika vážně pokýval hlavou. „Namalované kouzlo špatné. Barva nikdy nebyla živá.“
„Namalované nebo vyřezávané, to je všechno stejné.“
„Dřevěné kouzlo je o něco silnější. Strom býval živý.“
„Mně je to jedno, jestli dřevěné nebo namalované. Já ve svém domě žádná kouzla nestrpím. Žádná zaklínadla, vábení, obrany ani ochrany, nic takového. Dobrý křesťan spoléhá na modlitbu a nic jiného nepotřebuje. Mým pastýřem je Hospodin, jiného nebudu žádat.“
Lola-šika v tu chvíli pochopil, že Božizbroj je úplně stejně slepý jako Thrower. Božizbrojův dům byl totiž nejsilněji začarovaný dům, jaký kdy Lola-šika viděl. Jedním z důvodů, proč Zbroj udělal na Lola-šiku takový dojem, bylo právě to, že jeho dům byl opravdu dobře chráněný, neboť byl dost chytrý, aby věděl, že má kouzla udělat ze živých věcí. Uspořádání živých rostlin, které visely na verandě, semínka s životem v sobě, zasazená do pečlivě rozmístěných nádob, paličky česneku, skvrny namalované šťávami lesních plodů - a všechno tak působivě rozmístěné, že i když měl Lola-šika v sobě whisky, aby utlumil temný šum, cítil tahy a tlaky obranných, ochranných a jiných kouzel.
Přesto neměl Božizbroj nejmenší ponětí, že má v domě kouzla. „Zato v rodině mojí ženy Eleonory, tam si na kouzla potrpěli odjakživa. Její malý bratr Al junior, to je ten šestiletý, co se támhle pere s tím plavovlasým švédským hochem - vidíš ho? Tomu prý jdou kouzla od ruky sama.“
Lola-šika se po chlapci podíval, ale zjistil, že ho nemůže najít. Viděl šestiletého chlapce, s nímž se pral, ale ten druhý chlapec jeho zraku z nějakého záhadného důvodu unikal.
Zbroj zatím mluvil dál.
„Není to ostuda? Tak mladý, a už ho odvrátili od Ježíše. Pravda, i pro Eleonoru bylo těžké vzdát se kouzel a podobných praktik. Ale udělala to. Slavnostně mi to odpřísáhla, jinak bychom se nevzali.“
Právě v tu chvíli Eleonora, hezká žena, kterou bílí muži považovali za ošklivou, přišla odnést koš s obědem. Zaslechla poslední manželova slova, ale nedala na sobě znát, že by jim přikládala nějakou důležitost. Pouze když si od Lola-šiky brala misku a podívala se mu do oka, měl pocit, jako by se ho ptala: Všiml sis těch kouzel? Lola-šika se na ni usmál, nejširším úsměvem, jaký dovedl, aby pochopila, že nemá v úmyslu to jejímu manželovi říct.
Váhavě, nedůvěřivě mu úsměv oplatila. „Chutnalo ti?“ zeptala se ho.
„Všechno příliš uvařené. Chuť krve úplně pryč.“
Žena vytřeštila oči. Zbroj se jen zasmál a poplácal Lola-šiku po rameni. „To přináší civilizace. Prostě se pití krve vzdáš. Doufám, že tě křest obrátí na správnou cestu - je vidět, že jsi byl dlouho na špatné.“
Recenze knihy / Anotace
Prostřední část trilogie o chlapci Alvinovi právě přivádí na scénu významnou postavu, indiána Lola-šiku, o němž v tuto chvíli ještě nevíme, jaká moc se v něm skrývá a jak zásadní roli bude v příběhu hrát. Ale trošku je naznačeno, že vidí, co jiní nevidí a nevidí, co vidí jiní. Jsme v Severní Americe, kde my, bílí muži, dobýváme nová území. Autor nás velmi umně vede na hranici racionálna, ukazuje indiány v úplně jiném světle, než jsme zvyklí. Obnažuje docela obstojně i nás, bělochy. Každopádně příběh je nejvíc a každý dostane po zásluze co proto. Takže, nebojíte-li se čar a kouzel, zkuste se nějaké to čáry máry v knize naučit.