Aktuální příspěvek

Robert Galbraith: Hedvábník
Nakladatel: Plus
Vybral: Klárka
Kategorie: Detektivka
Den: 13.05.2016
Robin podezírala Matthewa, že by se k nim s chutí přidal, ale zřejmě to považoval za nepatřičné. A teď tu trčel u literárního pořadu, který by doma rozhodně netoleroval. Bez ptaní by to přepnul, protože by ho ani nenapadlo, že by ji snad mohlo zajímat, co ten afektovaný kašpar s kyselým výrazem povídá. Oblíbit si Michaela Fancourta nebude snadné, pomyslela si Robin. Křivky jeho rtů i obočí naznačovaly hluboce zakořeněný pocit nadřazenosti. I známý moderátor působil poněkud zaraženě.
„A to je téma vaší nové...?“
„Jedno z témat, ano. Když si hlavní hrdina uvědomí, že si svou ženu jednoduše jen vysnil, tak místo aby se káral za svou pošetilost, snaží se potrestat svou skutečnou ženu z masa a kostí, protože se domnívá, že ho podváděla. A jeho touha po pomstě je hlavní osou zápletky.“
,,Aha,“ poznamenala Robinina matka tiše a chopila se pera.
„Mnozí z nás - možná většina,“ řekl moderátor, „považují lásku za očistný ideál, za zdroj nezištnosti spíš než...“
„To je sebeospravedlňující lež,“ skočil mu do řeči Fancourt. „Jsme savci, kteří potřebují sex a společnost, kteří hledají ochranný ostrůvek rodiny z důvodů přežití a reprodukce. Takzvaný milovaný protějšek si vybíráme z těch nejprimitivnějších důvodů - to, že mého hrdinu sexuálně přitahují ženy hruškovitého tvaru, hovoří snad za vše. Milovaný protějšek se směje nebo voní jako rodič, který pečoval o mládě, a všechné ostatní jsou představy, všechno ostatní je jen výmysl…“
„Přátelství…“ začal moderátor trochu zoufale.
„Kdybych se přiměl k tomu, abych si užíval sex s některým ze svých mužských přátel, vedl bych mnohem šťastnější a produktivnější život,“ řekl Fancourt. „Bohužel jsem naprogramovaný, abych toužil po ženském těle, byť jakkoli bezvýsledně. A tak si namlouvám, že jedna z žen mě okouzluje víc než jiné, že je nejlépe naladěná na mé potřeby a touhy. Jsem složitý, vysoce vyvinutý a nápaditý tvor, který cítí potřebu ospravedlnit volbu, již učinil na základě těch nejnižších pudů. To je pravda, kterou jsme pohřbili pod tisíci lety zdvořilostních žvástů.“
Robin přemýšlela, co si proboha z tohoto rozhovoru asi odnese Fancourtova žena (matně si totiž vzpomínala, že je ženatý). Paní Ellacottová vedle ní si něco zapsala do notesu.
„Nemluví o pomstě,“ zamumlala Robin.
Matka k ní natočila notes. Zapsala si: je to sráč. Robin se zahihňala. Matthew po jejím druhém boku se natáhl pro Daily Express, který Jonathan nechal ležet na židli. Otočil první tři strany, kde se v textu několikrát zmiňovalo Strikovo jméno vedle jména Owena Quinea, a začetl se do článku o tom, jak jistý obchodní řetězec zakázal ve svých obchodech hrát vánoční koledy Cliffa Richarda.
„Jste kritizován,“ spustil moderátor odvážně, „za své ztvárnění ženských postav, především za…“
„Už slyším, jak kritici cupitají jako švábi pro svá pera, když tady teď spolu mluvíme,“ ohrnul Fancourt ret, což asi mělo představovat úsměv. „Nenapadá mě nic, co by mě zajímalo méně než to, co o mně nebo o mém díle řeknou kritici.“
Recenze knihy / Anotace
Britská spisovatelka Joanne Rowlingová (ano, ta autorka H. Pottera) se pod pseudonymem odvážně pustila do psaní detektivních románů, jejichž společným hrdinou je soukromý detektiv Cormoran Strike. Masivní bychle Hedvábník řeší rozplétání složitého případu. Na začátku je postrádáno a posléze objeveno mrtvé tělo spisovatele. Ale mrtvé tělo spisovatelovo je mrtvé takovým zvláštním způsobem. Sebevražda to není, to není technicky možné, ale na vraždu musel zase mrtvý, když byl ještě živý, relativně dost spolupracovat. Najde se také jeho kniha ve fázi rukopisu – rukopis je nadmíru urážlivý, sofistikovaně urážlivý. Smrtelně urážlivý, cíleně urážlivý. Přijde Cormoran a jeho chytrá asistentka Robin věcem na kloub? No, spolu s Vámi, když to vydržíte, snad ano. Při hledání souvislostí proniknete do bizarního světa spisovatelů a odměnou Vám bude pár myšlenek těchto přemýšlivců.