Aktuální příspěvek

Noah Gordon: Ranhojič
Nakladatel: Euromedia
Vybral: Křovinořez
Kategorie: Román
Den: 18.09.2015
Ovzduší bylo nabité smyslností, povzbuzovanou jejich náboženstvím - věřili například, že je zvláštním požehnáním milovat se večer před šabatem, což možná vysvětluje, proč byl u nich konec týdne v takové oblibě. Mladí muži mluvili volně o záležitostech sexu a vzájemně si stěžovali, byla-li jejich žena nedotknutelná; židovské manželské páry nesměly souložit dvanáct dní od začátku měsíčků, nebo sedm dní po jejich konci podle toho, co z toho bylo delší. Jejich abstinence skončila, teprve když jejich žena podstoupila své očištění ponořením se do rituální nádrže zvané mikve.
Byla to nádrž obezděná cihlami v lázeňském domě, vybudovaném nad pramenem. Šimon řekl Robymu, že voda v mikve musí pocházet z přírodního pramene nebo řeky, aby odpovídala rituálním předpisům. Mikve byla určena k symbolickému očištění, nikoli k mytí. Židé se koupali doma, ale každý týden těsně před šabatem chodil Roby s ostatními muži do lázeňského domu, kde byla pouze mikve a sálající oheň v kulatém ohništi, nad nímž visely kotle s vařící vodou. Svlečení donaha v dusnu plném páry závodili Židé o privilegium polévat vodou rabína a přitom mu kladli spoustu otázek.
„Ší-aila, rabbi, ší-aila!“ Dotaz, rabíne, dotaz.
Odpověď Šlomy ben Eliahu na každý dotaz byla rozmyslná a obšírná, plná učených příkladů a citací. Někdy ji Meir nebo Šimon Robymu překládali až příliš podrobně. „Rabíne, píše se skutečně v talmudu, že každý musí zasvětit nejstaršího syna sedmiletému studiu?“
Nahý rabín soustředěně prozkoumal svůj pupek, zatahal se za ucho a poškrábal se dlouhými bledými prsty v bohatém bílém vousu. „Psáno to tak není, mé děti. Na jedné straně,“ vztyčil svůj pravý ukazováček, „Rebe Hananel ben Aši z Lipska byl toho názoru. Na druhé straně,“ vztyčil levý ukazováček, „podle rabína Josepha ben Eliakima z Jaffy se to týká pouze prvorozených synů a Levitů. Ale,“ jako by na ně nahrnul vzduch oběma rukama, „oba tito mudrci žili před stovkami let. Dnes jsme moderní národ. Víme, že vzdělání není pouze pro prvorozené a nelze se chovat k ostatním synům, jako by byli rovni pouhým ženám. Dnes je zvykem, aby každý mladík strávil svůj čtrnáctý, patnáctý a šestnáctý rok dvanáct až čtrnáct hodin denně pokročilým studiem talmudu. Poté těch několik, kteří jsou povoláni, může zasvětit svůj život učenosti, zatímco ostatní se mohou začít věnovat obchodu a pokračovat ve studiu pouze šest hodin denně.“
Nu. Většina otázek, které cizáckému hostu přeložili, nebyla toho druhu, aby se mu při nich rozbušilo srdce, popravdě řečeno, některé nedokázaly ani udržet jeho stálou pozornost, přesto páteční odpoledne v lázních Robyho těšila; nikdy se necítil tak volně ve společnosti svlečených mužů. Možná to mělo něco společného s jeho obřezáním.
Kdyby byl mezi svými, jeho orgán by se už stal středem nestydatého zírání, hihňání, otázek a obscénních spekulací.
Recenze knihy / Anotace
Jsme v 11. století, je-li to tak podstatné. Ano, kulisy světa jsou v tu chvíli jiné. Ostatní – to v lidech – je v mnohém stejné jako dnes. Sledujeme silný příběh o naplnění životního poslání hlavního hrdiny – léčit lidi. O jeho putování za nejvyšším vzděláním až na kraj světa, tedy z Anglie až do iránského Isfahánu. Byl blízko židům, křesťanům i muslimům, vládci Persie i zuboženým chudákům. Léčil slony probodené kopím na šáhově dobyvačné výpravě, při svíčkách potají prováděl pitvy, aby odhalil příčinu mnoha bolestivých úmrtí na zánět slepého střeva. Otevírat lidské tělo bylo tehdy hříchem a bylo trestáno smrtí, mělo se za to, že lidské tělo je uvnitř zcela shodné s prasečím. Ale není. Kniha především povzbuzuje čtenáře krásným způsobem k potřebě tolerance, k obdivu k diverzitě, vypovídá o zhoubnosti předsudků, o významu poznávání a o síle lásky.