Aktuální příspěvek

Egon Bondy: Šaman
Nakladatel: Akropolis
Vybral: Režná niť
Kategorie: Jiná próza
Den: 19.06.2015
Je to úplné prokletí žít v téhle době a v téhle zemi, kdy si nesmíš ani nic vlastního pomyslet, natož říct, neřkuli udělat, kdy na všecko je oficiální předpis a cenzura, kdy se musíš klanět takovým vrahům, jako je Velký náčelník, a takovým krvežíznivým idiotům, jako je Velký šaman, a kdy si nejsi jist životem, jakmile si hraješ moderní hudbu, skládáš vlastní písně a nosíš fousy a dlouhé vlasy. Je to tím prokletější žít v téhle době, když víme, že už za dvě generace tenhle očistec na zemi přestane, protože lidé naloví v důsledku nové moderní techniky tolik, že nebudou muset uznávat a poslouchat žádného Velkého náčelníka ani Velkého šamana, že bude svobodná výměna informací a svoboda umění a bude uznána sexuální revoluce a osvobození ženy a budou školy pro všechny a budou na nich učit jenom opravdoví odborníci, a ne podvodníci - že už za dvě generace, toho se tedy ještě naše děti dožijí, nastane definitivně konec tomuhle ostudnému středověku a s dovršenou vědeckotechnickou revolucí nastane svoboda, jak tomu učí staří šamanové, jejichž učení je dnes překrucováno a ničeno těmi zrádci pracujících lovců, jako je Velký náčelník a Velký šaman.
Šaman si to říkal s trpkým klnutím, ale v hloubi duše věděl, že si to říká marně. Kolikrát to slyšel od svého učitele, kterého nakonec stařešinové snědli, a kolikrát si to promýšlel a promýšlel - až teď nakonec cítil, že tomu rozumí, ale že to tak není.
Kdysi z toho nejprv pocítil hrůzu, otřes, jako by mu svět pukl pod nohama, pak hnus, takový hnus, že chtěl odejít na ledovec a nikdy už s lidmi nebýt, nebo se oběsit, jak to činí na smrt pohanění lovci, až posléze hlubokou mrazivou rezignaci, která otevírá dokořán dveře vší bezcharakternosti a všem hříchům světa - a teprve teď, teď v poslední době, se mu pod ledovou jistotou o nenapravitelnosti věcí znovu ozývá cosi, co ještě nerozeznával, co ještě v dálce neslyšel mluvit, ale přece jen cítil, a probíhalo jím často z nejhlubších útrob divné tušení po celém těle, tušení celého těla, jako je tušení lásky u třináctileté holky, když tuší, že něco je, ale neví, co to je.
Recenze knihy / Anotace
Jsme v pravěké společnosti, ale Bondy v knize napsané v roce 1976 nenechává nikoho, kdo je při vědomí, na pochybách, že skutečnou situací je nesnesitelná (pro něj speciálně) doba normalizace v Československu. Jako i jiné Bondyho texty jde o zvláštní spletenec úvah. Na podivnou dějovou linii dávnověké vesnice zavěšuje jak na prádelní šňůru své úvahy o dějinném vývoji, o nápravě špatných činů v reinkarnacích, o „zakázaných“ sexuálních praktikách, o úpadku, o hlouposti, o konci světa, ale i naděje vkládané do mladých lidí, kteří se snad dožijí něčeho lepšího, něčeho co se nám tehdy zdálo nemožné. V Šamanovi se Bondy prostřednictvím úvah hlavní postavy zřejmě přiznává ke spolupráci se státní bezpečností a vypořádává se s tím. Bondyho konec byl bizarní stejně jako jeho životní cesta (doporučuji přečíst na Wiki), Zbyněk Fišer zemřel ve věku 77 let na následky popálenin třetího stupně, které utrpěl po vzplanutí pyžama od vlastní cigarety.