Aktuální příspěvek

William Styron: Sophiina volba
Nakladatel: Knižní klub
Vybral: Lucy.str
Kategorie: Román
Den: 22.09.2015
Doktor se opět otočil k ní. Povytáhl obočí a podíval se na Sophii vlhkýma těkavýma očima, s podnapilým pohledem bez úsměvu. Byl u ní v tu chvíli tak blízko, že jasně cítila alkoholické výpary - nažluklý pach ječmene nebo žita - a neměla sílu ten pohled opětovat. A v tu chvíli si uvědomila, že řekla, co neměla, možná něco osudově chybného. Na okamžik odvrátila obličej, pohlédla na frontu vězňů, kteří se vlekli svou Golgotou k selekci, a uviděla Evina profesora hry na flétnu Zaorského, kterého zastihla právě v onom osudově zpečetěném okamžiku jeho života - jediným, téměř nepostřehnutelným kývnutím hlavy jej doktor poslal nalevo, do Brzezinky. Pak se dr. Jemand von Niemand znovu obrátil k ní a řekl: „Takže ty nejsi komunistka. Ty jsi věřící.“
„Ja, mein Hauptman. Věřím v Krista.“ Ta pošetilost! Vycítila z jeho postoje, z výrazu jeho očí - z nového výrazu jeho očí, v kterých jakoby silně zajiskřilo -, že všechno co řekla a říká, jí vůbec nijak nepomůže a nijak ji neochrání, naopak, že to všechno vede velice rychle k zlému konci. Pomyslela si: Kdybych rázem oněměla!
Doktor trochu vrávoral. Naklonil se na okamžik k nějakému svému vojenskému poskokovi, který v ruce držel podložku s lejstry, a něco mu šeptal, zatímco se soustředěně dloubal v nose. Eva se prudce přitiskla k Sophii a rozplakala se. „Takže ty věříš v Krista spasitele?“ řekl jí doktor těžkým jazykem, ale hlasem podivně věcným, jako přednášející, který zkoumá poněkud nejasný aspekt nějakého logického axiomatu. Pak pronesl cosi, co ji na okamžik dokonale mystifikovalo: „Copak neřekl, nechte maličkých přijíti ke mě?“ Otočil se k ní zády, s úpornými trhavými pohyby opilce.
Sophie, zajíkajíc se hrůzou, užuž měla na jazyku nějakou tupou odpověď, když jí doktor řekl: „Smíš si nechat jedno děcko.“
Recenze knihy / Anotace
Velmi silný a dojemný příběh sofistikované polské dívky, která přežila hrůzy koncentračního tábora. Nyní žije v New Yorku, má přítele, partnera, byt i práci, ale stále bojuje s děsivými vzpomínkami. Navíc: všichni v sobě nosíme démony, kteří se nás nechtějí jen tak lehce vzdát.