Aktuální příspěvek

Monika Pajerová: Vezměte s sebou květinu
Nakladatel: Prostor
Vybral: Beruška
Kategorie: Jiná próza
Den: 23.01.2015
28. října 1988, pátek, VELKÝ DEN -
demonstrace na Václavském náměstí!

Nejdůležitější den za dlouhou, dlouhou dobu. Najednou, konečně něco dávalo SMYSL! Společenství lidí a já jsem byla opravdu já! Měla jsem štěstí! I když jsem původně chtěla vyrazit s kočárkem, nechala jsem nakonec Emičku doma s tetou. Pane Bože děkuju, už na ni asi dáváš pozor!
Se spolužačkou Janou Svatošovou jsme šly nejdřív na Staroměstské náměstí, pak pěšky na Václavské náměstí, a to už kamarádi hlásili, že most za námi je obsazený policií a psy.
Na Václavském náměstí nejdřív rozpačité postávání lidí, čekali jsme. Ale už za chvíli náměstí plné, nahoře u sochy sv. Václava a na schodech k Muzeu dokonce přímo narváno. Skandování, tleskání, volání, společná radost. Pak najednou vodní děla a oni se psy, obušky a všechno se seběhlo hrozně rychle.
Ani jsme nevěděly jak, byly jsme uprostřed davu a kolem všude strašný zmatek, zoufalý řev, utíkání do pasáží, kde se snad schováme. Lidi jeden na druhém, zmáčení, zmrzlí, panika hrozná. Hotely po celé pravé straně u nás zamčené, aby se jim tam nikdo nedostal.
My s Janou narvané v jedné pasáži, na nás nával dalších a dalších lidí. Chtěli jsme těm za námi říct, že už tu vůbec není místo, ale marně. Venku voda a psi, za námi skleněný výklad, ve mně strašná hrůza. Takový strach jsem ještě nikdy nezažila. Ani křičet jsem pak nemohla, jako ve zlém snu. Ta hrůza, že už tam zůstaneme, že se už nikdy nedostaneme ven!
Potom křachla jiná výloha v pasáži a čtyři v civilu mlátili jednoho kluka přes záda, malý chlapeček, který seděl tátovi na ramenou, mu přepadl přes krk na zem, paní vedle mě táhli za vlasy jako šílení, pán vedle ní dostal obuškem a pak vztekle na nás řvali: "Šlapat budete, raz dva, raz dva!"
Ubrečené jsme se nakonec prodraly k hotelu Evropa a někdo nám ze soucitu otevřel. Tam už mokří lidé cvakali zuby, rychle čaj a k radiátorům, všichni jako bychom se dávno znali, jako bychom byli blízcí přátelé.
Když jsme se vymotaly ven, na Staroměstské náměstí jsme se už nedostaly. Všude obrněné transportéry, do antonů cpali zbylé chodce, bylo po všem.
Na tu hrůzu z Václavského náměstí nikdy nezapomenu. Uzavřené náměstí, není kam utéct, lidé nacpaní jako myši do děr, uprostřed vymeteno, jen psi, obušky a vodní děla.
Recenze knihy / Anotace
Kniha Vezměte s sebou květinu, je výběr z deníků Moniky Pajerové z let 1980 až 1990. Monika je brýlatá šprtka. Učí se na fildě angličtinu a švédštinu. Kromě přednášek ještě chodí pilně na všechny protistátní demonstrace. Ze všeho nejvíc má strach, že ji tam rozbijí brýle a ona bude slepá jako krtek a totálně ztracená. Snaží se vydávat studentský časopis. Estébáci na ní zakládají svazek a začínají ji zvát na výslechy. Jako zázrakem vydrží na fakultě až do listopadu 89 a stává se mluvčím stávkujících studentů.