Aktuální příspěvek

Lewis DeSoto: Jako stébla trav
Nakladatel: Knižní klub
Vybral: Terezka
Kategorie: Román
Den: 25.05.2014
Když zahýbá kolem rohu jakéhosi výstupku, ocitne se tváří v tvář paviánovi, onomu velkému stříbrnému. Usadil se jí napříč do cesty, stojí na všech čtyřech, hlavu má skloněnou. Jeho žluté oči pod huňatým čelem však jsou upřeny na ni. Varovné zavrčení, které se mu vydere z hloubi hrudi, přiměje Märit zastavit se.
Podívá se za něj ve snaze zjistit, kam stezka vede, uvidět, kde je ona samice, ta, která s ní mluvila, která jí říkala:„Pojď s námi."
Pavián zvedne hlavu a vyštěkne na ni. Märit jeho slovům rozumí: Dál už jít nemůžeš.
Pavián má oči upřeny na ni a ona rozumí. Pak se zvíře otočí a bez ohlédnutí odkluše. Ale když je z dohledu a za zákrutem stezky, Märit se znovu vydá vpřed. Pavián na ni čeká, jako by věděl, že nebude dbát na jeho varování.
Bez jakéhokoliv zvuku zaútočí.
Märit přepadne dozadu na balvany, když k ní pavián skočí, dlouhé psovité zuby obnažené. Märit zavře oči. Něco ji udeří do tváře a srazí k zemi. Pak osamí.
Märit otevře oči. Je sama. Zdvihne ruku a sáhne si na tvář na místo, kam ji udeřila paviánova ruka. Na pokožce zřetelně cítí jeho koženou dlaň. Sedí na stezce, drží se za tvář, cítí šrám na místě, kde ji paviánovy prsty rozškrábly kůži. Poprvé v životě se jí dotkl tvor z oné druhé strany života. A dal jí políček.
Recenze knihy / Anotace
Děj knihy zasazený do Jižní Afriky za dob apartheidu. Příběh popisuje samotu, bolest, naději a smrt. Ukazuje realitu života té doby v krásné, ale kruté africké přírodě. Kniha, která se čte jedním dechem.