Aktuální příspěvek

Julio Cortázar: Nebe, peklo, ráj
Nakladatel: Mladá fronta
Vybral: Křovinořez
Kategorie: Román
Den: 26.09.2015
Vědomí, že je zamilován do Bosorky, neznamenalo nezdar ani ulpívání na něčem dávno zašlém; láska, která byla s to se obejít bez milované osoby, která byla živa z ničeho, se možná skládala s dalšími silami, propůjčovala jim svůj hlas a spájela je v proud, který jednoho dne smete tu bachornatou spokojenost těla, naditého pivem a smaženými hranolky. Všechna ta slova, která si zapisoval do sešitku – mával přitom rukama a ječivě si pohvizdoval -, mu přicházela ohromně k smíchu. Nakonec se obvykle Traveler ukázal v okně a požádal ho, aby se choval tišeji. Jindy však Oliveira nacházel určitý klid v ručních pracech, rovnal třeba hřebíky nebo cupoval sisalový provázek a z jeho vláken splétal křehká bludiště, která pak nalepil na stínidlo lampy a Gekrepten prohlásila, že vypadá elegantně. Možná že láska byla nejvyšším obohacením, dárkyní života; ale jen neúspěchem se člověk mohl vyhnout jejímu bumerangovému účinu, zapomenout na ni a udržet se na dalším stupínku té poddajné, průlinčité skutečnosti, zase už sám. Zabít milovanou osobu, to staré mužské nutkání, to byla cena za to, že nezůstává stát na schodišti, stejně jako Faustova prosba k míjející chvíli by ztratila všechen smysl, kdyby ji současně neopouštěl, jako se odkládá na stůl prázdná sklenice. Takové věci, a hořké maté.
Bývalo by velice snadné zbudovat nějaké souvislé schéma, řád myšlení i života, dosáhnout souladu. Stačilo obvyklé pokrytectví, stačilo povýšit minulost na zkušenost, těžit z vrásek na tváři, z výrazů životní moudrosti, příznačného pro úsměvy i mlčení lidí, kteří překročili čtyřicítku. Vzali jste si modrý oblek, učesali jste si prošedivělé skráně a chodili na výstavy obrazů do la Sade a do Richmondu, smířeni se světem. Mlčenlivé pochybovačství, chování člověka, který se odněkud vrátil, postupný přechod k zralosti, k manželství a k otcovským kázáním u oběda nebo nad žákovskou knížkou se špatnými známkami. Říkám to proto, že už mám ledacos za sebou. Já jsem viděl kus světa. Když jsem býval chlapec. Všecky jsou stejné, to ti říkám. Říkám to z vlastní zkušenosti, synku. Ty ještě neznáš život.
Recenze knihy / Anotace
Nejsem asi dost bystrý na to, abych plně pochopil a předal ostatním, o čem geniálně šílená kniha je, raději cituji z věnování, které do knihy vepsal v říjnu 2001 náš kamarád Esteban Bigliardi: „Drazí přátelé, toto je román, který popisuje některé typické rysy Argentinců. Možná, že v postavách žijících v Paříži či v Buenos Aires poznáte nás, nějakou tu Miku, Popu nebo Mě. Dávám vám tento dárek jako něco, co pochází z mé země, něco, co Julio Cortázar dokázal vyjádřit a já to nedovedu.“