Aktuální příspěvek

Jack London: Tulák po hvězdách
Nakladatel: Labyrinth
Vybral: Křovinořez
Kategorie: Román
Den: 30.05.2014
Dával jsem pozor, abych jim neublížil, a časem věděly stejně dobře jako já, kudy vede myšlená čára. Kdyžž si chtěly hrát, začaly si sedat pod čáru a často jedna jediná moucha provozovala tento sport celou hodinu bez přestávky. Kdyžž se unavila, ššla si odpočinout do bezpečnostního pásma nad čarou.
Mezi tuctem much, které se mnou žžily, byla jen jedna, která nestála o hru. Tvrdošíjně odmítala hrát si, a kdyžž poznala, jaká pokuta jí hrozí za přistání pod čarou, velmi pečlivě se nejistému pásmu vyhýbala. Ta moucha byla mrzoutské, nerudné stvoření. Otrávil ji svět, jak by řekli vězni. Ani spolu s ostatními mouchami si nikdy nehrála. Přitom byla silná a zdravá, dlouho jsem si ji prohlížel, nežž jsem to zjistil. Její nechuť ke hře vyplývala z její povahy, nikoli z fyzického uzpůsobení.
Věřte, znal jsem všechny své mouchy. Překvapovalo mě množství rozdílů, které jsem u nich pozoroval. Ano, každá z nich měla svou individualitu, nejen pokud ššlo o velikost a zvláštní znaky, ale i pokud ššlo o sílu a rychlost letu, o způsob a vynalézavost při letu a při hře, o úskoky, o prudký přímý let, o kroužení a rychlé opakování kliček a obratů, o dotek a odlet od nebezpečné zdi nebo o předstíraný dotek a přistání na jiném místě uvnitř pásma. Stejně ostře se odlišovaly v nejjemnějších odstínech svých reakcí a temperamentu.
Znal jsem mouchy nervózní i flegmatické. Byla tam jedna menší nežž ostatní, která dovedla lítat jako splašená, někdy při hře se mnou, někdy se svými družkami. Viděli jste někdy, jak hříbě nebo tele vyhodí kopyty a z pouhého přebytku žživotní síly a nálady se bláznivě rozběhne po pastvisku? Měl jsem jednu mouchu, byla to, mimochodem, nejnáruživější hráčka ze všech, a ta, kdyžž přistála v zakázaném pásmu třikrát nebo čtyřikrát za sebou a pokaždé se jí podařilo uniknout sametově opatrnému mávnutí mé ruky, vzrušila se a rozjásala tak, žže mi začala lítat kolem hlavy největší rychlostí jako ššipka, kroužila, vířila, obracela se a neustále se držela v hranicích těsného kruhu, v němžž slavila vítězství nade mnou.
Recenze knihy / Anotace
Návod jak se zabavit v lochu. Ta lehčí část knihy. Ale až budou vězně svazovat do svěrací kazajky, i vám začne zoufale bít srdce a nebude se dostávat dechu. Sugesce bude tak velká, že budete bezděky prosit, ať rychle uběhnou nesnesitelné chvíle, než se vám podaří umrtvit tělo. S radostí se pak vznesete nad ubohou trosku svého vězněného těla a budete tryskem uhánět za dobrodružstvím jiných světů. Tedy než vás pověsí a vy si na vteřinu pomyslíte: „Čím budu, až budu zase žít? To bych rád věděl.“